Křečík džungarský je velmi roztomilé šedivé stvoření s korálkovýma očima a tmavým páskem na zádech a nad končetinami. Ocásek tomuto hlodavci téměř chybí, a i přes to, že se disponuje malým tělíčkem, pyšní se atletickými a činorodými kousky. U čistokrevného jedince se projevuje milá povaha a pro svou čistokrevnost je lehce ochočitelný. Na rozdíl od větších hlodavců, jako je křeček syrský, je možné křečíky v prostorné ubikaci chovat i s dalšími křečíky. Křečík je pohodlný partner pro lidi, kteří nemají přes den čas, neboť přes den spí a jeho aktivita se projevuje za soumraku.
Křečík džungarský se objevuje ve třech variantách. Kromě přirozeného zbarvení, který je všem povědomé (aguti), se křečíci mohou zbarvovat safírově (světle šedá), merle (melírová), a pearl (bílá). Vyskytují se i kombinace těchto barev – safírová aguti a perleťová aguti.
Historie
Křečík džungarský byl popsán již v roce 1773 přírodovědcem, jménem Peter Simon Pallas, jako myš. Původ tohoto hlodavce sahá až do Kazachstánu (dnes známo jako Sibiř). Hlodavec si postupem času vysloužil mnoho jmen – například křečík sibirský nebo winter white. Označení winter white si vysloužil díky svému bílému zabarvení, které se projevuje v průběhu zimního období. Dostal i přídomek sungorus od Pallase jako označení odkud křečík pochází. V roce 1910 přejmenoval profesor Miller druh myši na druh Phodopus, který je odvozen od phodo, původem z Řeckého phos – bublinka a řeckého slova pous – tlapka (bublinková tlapka), což odkazuje na velké sloučené plošky na patní ploše každé končetiny.
Za křečíka džungarského byl označen i křečík Campbellův kvůli jeho lokalitě teritoria. Teritorium bylo nalezeno blízko křečíků džungarských a kromě toho mají i podobné geny. Roku 1993 přírodovědec Argyropulo odhalil jiné geny a rozdělil druhy křečíků na džungary a Campbelly. Kvůli podobnosti genů křečíků, existuje možnost křížení, které způsobily vysoké cukrovky, genitální problémy jako je sterilita (nemožnost páření). Navzdory výsledkům se s křížením pokračovalo do roku 2010. Od toho roku se v České republice začali chovatelé s chovem čistokrevným. Ovšem zverimexy jsou plné kříženců kvůli jejich nedbalosti. Pracovníci nechávají ve stejné ubikaci oba druhy hlodavců.
Charakteristika
Křečík džungarský je 6 až 8 cm dlouhý hlodavec dosahující 40-70g. Dožívá se 3-5 let, ovšem záleží predispozicích jedince. Ve své domovině obývá travnaté a pelyňkové stepi náhorních planin. V našem podnebí by venku dlouho nepřežil, proto není radno křečíky pouštět ven. Hlodavci vylézají v noci, a kvůli potravě jsou schopni naběhat i několik kilometrů. V případě nutnosti využívá svých lícních toreb, které průběžně plní při vyhledávání potravy. Vše co nalezne, odnese do tzv. spižírny. I když se jedná o soumrakové zvíře, může být aktivní i za dne, zejména, když se poblíž nenachází nebezpečí. Mezi jeho přirozené nepřátele se řadí draví noční ptáci, lišky a menší šelmy.
Křečíci džungarští jsou samotářská zvířata, jiné hlodavce berou jako vetřelce, kteří mu chtějí ukrást nasbíranou potravu a nebo jej zabít. V době páření jsou ochotni si k sobě pustit jiného jedince. Samice se více hlídají noru před samci než se rozhodnou pro toho správného, ale jakmile se stane přebytečným, samička samce napadne. Narozená mláďata si matky u sebe nechávají krátce a kolem 5 týdne jsou pohlavně dospělí a matka je od sebe začne odhánět. Pokud jeden křečík napadne druhého, začne se fackováním předními končetinami a vše je doprovázeno prskáním a kousáním. Napadený se může bránit kousáním nebo si lehá na záda a začne pištět a k tomu vyloučí trochu moči, aby dal najevo strach a podřazenost.
Své teritorium si označují trusem, močí a sekretem z pachových žláz. Značkování používají, aby dali najevo svou přítomnost ostatním hlodavcům. Pachové žlázy, kterými značkuje teritorium, jsou umístěny nad pohlavními orgány.
V přirozeném prostředí se křečíci rozmnožují často od února do listopadu. Častěji mívají dva vrhy do roka, ale existují i výjimky se třemi vrhy. V zajetí mohou se stálou přítomností samečka, samičky rodí každé tři týdny a pokud chovatel nezačne regulovat rozmnožování a nedá samičce oddech, dojde ke smrti samičky z důvodu vysílení.
K orientaci ve tmě používá hmatové vousky, zrak je slabší a kvůli tomu je za dne téměř slepý, dokáže rozeznat pouze odstíny šedé. Hlavním smyslem pro tohoto hlodavce je sluch a čich. Křečíci se informují a rozeznávají právě pachovými stopami a mezi sebou komunikují vysokými frekvencemi, které snižují riziko napadení predátorem.
Potrava
Křeček džungarský je všežravec, v přírodě se živí zrninami, semeny trav a rostlinami z polí, hmyzem a drobnými živočichy, kořínky a výhonky. Hlavní část potravy ovšem tvoří hmyz a larvy. Křečík není lovec, ale pokud najde rybu na břehu nebo raněnou kobylku pustí se do nich. Většinou nachází červy v pšenici. Svou potravu si raději vychutnává když je čerstvá.
Chov křečíka džungarského
Křečíkům je dobré vybudovat takové obydlí, ve kterém si může vytvořit síť tunelů a různě hrabat hnízda. Nejčastěji se kupují plastové boxy, klece nebo akvária. Je nutné zvážit jakou ubikaci použít, klece a plastové boxy může křečík svými zuby prokousat. Pro jednoho křečíka stačí prostor o rozměrech 40- 50x 25x 30 cm. Ale pohodlnější je vetší prostor, do kterého je dobré zakomponovat tunely a jiné prolézačky.
Základní výbava ubikace je napáječka, miska na krmení, podestýlka, domeček, předměty na hraní a kousání, větvičky na okus, trubky pro prolézání a kolečko na běhání. Jako podestýlku lze použít bezprašné hobliny, bukové štěpky, podestýlku asan a písek. Dále do ubikace dát roličky od toaletního papíru nebo utěrek, kartonové krabičky, větve nebo dutá polínka.
Krmivo si můžete samy míchat z různých semen, existují průmyslově vyráběné směsi, ve kterých je slunečnice, pšenice, oves, proso, burské oříšky a další. Ve specializovaných obchodech prodávají krmivo ve formě granulí, bývají doplněny o minerály a vitamíny, které hlodavec potřebuje. K hlodání je ideální podávat větvičky ovocných stromů, speciální hlodací dřívka nebo lepené tyčinky. Ke svému vývinu potřebuje i vhodnou živočišnou složku. Chovatel může přidávat cvrčky, sarančata a kobylky, natvrdo uvařené vejce a nízkotučný tvaroh. Důležitou složkou krmné dávky jsou různé druhy ovoce a zeleniny (nepodávat zelené fazolky a avokáda).
Z ubikace nutné pravidelně odstraňovat nedojedené zbytky, ze kterých by se mohla šířit plíseň. Jelikož v přírodě křečíci dokáží hospodařit s vodou obsaženou v potravě, nemusí křečíci často pít z napaječek. Ovšem je potřeba každý den vodu měnit.
